Diskriminace v Brně za bílého dne

Je v pořádku, když jsou tisíce bezproblémových žadatelů o byt diskriminovány na úkor nepřizpůsobivých neplatičů, kteří dostali přednostně městský byt? To je otázka, která hýbe již delší dobu Brnem.

Již zhruba rok běží v Brně pochybný sociálních experiment neomarxistů a sociálních inženýrů z hnutí Žít Brno. V rámci jednoho z projektu rozdali 50 městských bytů nepřizpůsobivým spoluobčanům, nejčastěji romským rodinám. V druhém projektu pak dostalo byt 65 jednotlivců z řad lidí, kteří byt neměli nebo pro ně nebyl podle Žít Brno vyhovující.

Byty byly vymalované a vybavené kuchyňskou linkou a základním nábytkem. Nájem v nich je snížený zhruba na polovinu proti částce, kterou město účtuje běžným nájemníkům svých bytů.
V Brně je přitom skoro 7 tisíc žadatelů o městský byt, kteří v pořadníků čekají roky.

O těchto projektech se včera (v úterý 21.11.) konala veřejná debata mezi Žít Brno a hnutím Slušní lidé, kteří dlouhodobě upozorňují na problematičnost těchto sociálních hokuspokusů. Žít Brno zastupoval v debatě ideolog a autor projektů Martin Freund a za Slušné Lidi hovořil zastupitel brněnské části Bystrc Viktor Lošťák.

97% úspěšnost projektu = těžká manipulace se skutečností

Freund se v debatě chlubil tím, že projekt je nadmíru úspěšný a dokládá to zejména jedním číslem. 97% z lidí, kteří dostali byt, si ho podle něj udrželi, tedy byla jim prodloužena nájemní smlouva. Záměrně však neříká celou pravdu. Ti lidé dostali nově zařízený byt, mají snížené nájemné a to navíc platí ze sociálních dávek (příspěvku na bydlení). Navíc k nim každý týden dochází sociální pracovník, který jim domlouvá, aby peníze na nájem poslali. Udržet si byt za situace, že dostanete peníze od státu a jediné, co potřebujete, je poslat je včas na účet města, je samozřejmě velmi jednoduché. Nedokážu si moc představit, kdo a za jakých podmínek si nedokáže udržet byt, za který nemusí nic platit ze svého. Chlubit se tím je tedy prostě trapné.

I přesto mají noví nájemníci problémy. Více než polovina nájemníků má opět dluhy, celkem jde o 27 z 50 a celkem tyto dluhy dělají 330 tisíc korun /vizhttps://brno.idnes.cz/rapid-re-housing-petice-oliver-pospisil-martin-freund-pp2-/brno-zpravy.aspx?c=A171106_140218_brno-zpravy_dh)

Mezi další čísla, kterými se Freund chlubí je to, že 7(!) ze 115 lidí, kteří dostali byt, začalo pracovat. To je opravdu v době nulové nezaměstnanosti velký úspěch. Kam se podíváte, firmy berou lidi na pozice skladníků, dělníků, prodavačů, baličů atd. Každý, kdo má roce a nohy, si dnes může vybírat, kam nastoupí a nepracují opravdu už jen ti, kteří nechtějí.

Posledním ukazatelem úspěchu podle Freunda je, že do rodin se vrátilo několik dětí z pěstounské péče či dětského domova. Už ale neřekne, že neexistuje žádný zlý úřad, který by děti rodičům bezdůvodně odebíral. Ty děti skončily v ústavu proto, že jejich rodiče se o ně nestarali, byli odsouzení za trestný čin, fetovali či pravidelně prohrávali všechny sociální dávky v automatech.

Penězovod pro neziskovky a levicové aktivisty

Pochybný experiment přidělování obecních bytů přijde daňové poplatníky na 10 milionů korun. Velká část těchto peněz končí v kapse organizace IQ Roma servis. Freund nedokázal v debatě vysvětlit, proč právě tato organizace byla vybrána jako partner projektu. Je opravdu náhodou, že Freund do projektu zapojil tuto netransparentní organizaci, když město má vlastní organizaci s identickým předmětem činnosti a lepšími výsledky (DROM)?

Peníze z projektu jsou určeny hlavně na platy lidí zapojených do projektu. Například v roce 2016 si autoři projektu rozdali dvakrát více, než kolik stála oprava bytů, které rozdávají. V rozpočtu je to uvedeno takto:

položka 5171 (opravy bytů)..... 275 411 Kč, zatímco položka 5011 (platy projektového týmu)..... 429 520 Kč, položka 5031 (platy projektového týmu)..... 107 397 Kč, položka 5032 (platy projektového týmu)..... 38 691 Kč, tedy celkem za platy 575 608 Kč.  

Reálné zkušenosti lidí s neplatiči

Je zřejmé, že Freund je levicový snílek odtržený od reality. Romské rodiny vidí jako chudáky utlačované majoritní společností, kterým je třeba pomáhat i na úkor této společnosti. Zřejmě se nikdy nebavil s těmi, kdo mají s tímto etnikem reálnou zkušenost.

V rámci debaty jedna paní uvedla příklad, kdy otec osmi dětí, o které se roky nestará a jsou umístěny v různých dětských domovech a sociální zařízeních, si účelově vyžádal jedno z dětí do své péče s tím, že nyní potřebuje bydlení pro rodinu a dostal díky tomu byt v rámci přidělování.  

Další muž upozornil na skutečnost, že mladé romské ženy často zneužívají systém sociálních dávek tím, že po otěhotnění jako otce dítěte uvedou nejstaršího či vážně nemocného člena rodiny, který má prognózu na brzké úmrtí. Po jeho úmrtní pak mají mimo jiné nárok na vdovský důchod, porodné, rodičovský příspěvek (dávky poskytované nezávisle na tom, jestli žena někdy v životě pracovala nebo ne) a dále přídavek na dítě, sociální příplatek a příspěvek na bydlení. Suma sumárum si takováto žena může přijít na zhruba 35 tisíc korun čistého každý měsíc.

Podle většiny účastníků debaty jde o diskriminaci lidí, kteří celý život pracují, platí tržní nájemné nebo hypotéku. A nikdo jim nic zadarmo nedá. Co na to rodiny s dětmi, které se snaží, rodiče mají dvě práce, aby utáhli bydlení a provoz rodiny a paradoxně právě z jejich daní jsou placeny pochybné projekty?